Cyklus exkluzivních koncertů na zámku Štiřín

Historie zámku

Historie zámku ve Štiříně

Jméno Štiřína, které se vyskytuje v rozmanitých podobách, např. Stiřín,  Strzin, Stiřím (ta) nebo Štiřím,  bývá  odvozováno od osobního jména Štíra. První historická písemná zmínka o Štiřínu  je zachycena v jisté hospodářské listině z roku 1395, v níž vystupuje Chval ze Štiřína. Předpokládá se, že v jeho době tu již existovala gotická tvrz.  V té době nedaleko Štiřína probíhala důležitá a frekventovaná  obchodní  tzv. Pražská stezka nebo její větev Linecká stezka. Není divu, že ve Štiříně např. jednou přenocoval císař Maxmilián, když v roce 1562 cestoval do Prahy na korunovaci za českého krále.

Již od 15. století měnilo štiřínské panství řadu vlastníků, mnohokrát byl pobořen a znovu, po přestavbách, povstal ze sutin. Nevyhnuly se mu ani bojové akce Třicetileté války. Zbytky gotického zdiva a disposic místností někdejší tvrze se zachovaly v přízemí zámku.

Rozhodujícím pro další existenci historických objektů ve Štiříně byl rok 1750, kdy zdejší panství zakoupil starohrabě L. A. Salm-Reifferscheidt-Hainspach. Salmové v roce 1751 započali s celkovou přestavbou zámku. Ve stylu pozdního baroka vznikla předsoučasná podoba zámku, trojkřídlého patrového objektu, krytého mansardovou střechou. Přestavbu zakončila kolem roku 1757 výstavba zámecké kaple, procházející oběma patry západního křídla. Před jižním průčelím hlavního křídla bylo vybudováno dvouramenné francouzské schodiště do pravidelné barokní zahrady, s výhledy do parku. Schodiště bylo vyzdobeno plastikami drobných putti a čtyřmi alegoriemi ročních dob. Toto dílo se připisuje Matyáši B. Braunovi nebo jeho synovci Antonovi. Z doby související se salmovskou přestavbou pocházejí i další plastiky, např. socha sv. Jana Nepomuckého před zámeckou branou, datovaná do roku 1764.

Zámecká kaple je zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie, je vyzdobena postavami evangelistů a dalšími figurami od italského malíře G. Doveria; soška ve stylu Staroboleslavské Madony (Palladia země české) zdobí hlavní oltář. Na tumbě oltáře je alianční salmovský (dva lososi) a šternberský (hvězda) znak s datem 1775.  Postranní oltáře  jsou zasvěceny sv. Janu Nepomuckému a Narození Páně; jeho oltářní obraz patří k nevzácnějším kulturním památkám zámku. Dřevěné lavice z roku 1896 pořídila rodina Ringhofferova.

 Obr.: Zámek v původní barokní podobě (19. století)

Salmovská éra končí rokem 1822, kdy panství zakoupil kníže Ch. A. Rohan; krátce nato (1831) postoupil panství hraběti E. M. Nostic-Rieneckovi.  Předpokládá se, že Rohanové i Nosticové promluvili i do vzhledu a koncepce zdejšího parku.

Štiřínské panství v roce 1841 Obr.: Zámecký areál v roce 1841

Přesto nejdůležitějším datem v historii Štiřína je rok 1870, kdy zámek s panstvím zakoupil průmyslník František Ringhhoffer II. (+1873). Za zásluhy o rozvoj hospodářství obdržel Řád železné koruny II. třídy  a jako jeho nositel mohl být  povýšen do stavu svobodných pánů s dědičným titulem baron. Ringhofferové měli zásadní podíl nejen na vzhledu zámku a parku, ale, jsouce vlastníky zámku i v nedaleké Kamenici, Olešnici a Lojovicích, výrazně poznamenali vzhled i koncepci krajinných úprav od Kamenice po Velké Popovice.

 Obr.: Okolí zámku v roce 1880

Za Františka Ringhoffera III.(+1909) byly v letech 1901-1910 dokončeny stavební úpravy zámku podle návrhů arch. Jiřího Stibrala.

 Obr.: Zahradní průčelí kolem roku 1900

 Obr.: Zámek po Stibralově přestavbě

František Ringhoffer IV. (+1941) vybudoval nedaleko jedno z prvních golfových hřišť u nás a zavedl golf i do Štiřína. Ringhofferovská éra skončila rokem 1945, kdy byl rodině veškerý majetek vyvlastněn. Potomci rodu žijí v současnosti v zahraničí.

 Obr.: Podoba zámku v roce 1945

Nejdelší správou objektu po roce 1945 bylo pověřeno ministerstvo školství.  V roce 1985 byla pod vedením Václava Hrubého zahájena komplexní obnova zámku i přilehlého hospodářského dvora. Zámek, který je kulturní památkou, i budovy v dnešním Salmově dvoře, byly adaptovány  pro kongresové a koncertní sály, v podstřeší byla rozšířena ubytovací kapacita hotelu. Za zmínku stojí zejména Dům Atis, dílo ve stylu organické architektury, které navrhl ing. arch. Vladimír Kačer. Stavba není úplná; část, která stojí, byla dokončena v roce 2000. Architekt Kačer bohužel předčasně zemřel ve svých 53 letech  25.10. 2011.

Na východním křídle zámku, v čestném dvoře, je také pamětní deska humanisty Přemysla Pittra, odhalená v roce  při Pittrově světovém kulturním výročí UNESCO v roce 1995.

Současně se zámkem Václav Hrubý inicioval zevrubnou revitalizaci zámeckého parku do současné podoby,  takže se odborníci o Štiříně vyjadřují jako o nejlépe revitalizovaném zámeckém parku u nás.

Od roku 1992 byl Štiřín spojován se jménem houslového virtuosa, Mistra Josefa Suka, který Štiřínu doslova věnoval posledních 19 let svého života. Podporoval rozvoj zdejší kultury a společně s Václavem Hrubým byl iniciátorem každoročního Sukova hudebního Štiřína, který již v 18. ročníku vždy od září do června přivádí do Štiřína významné umělce i nadané a nadějné adepty klasické hudby. Mistr Josef Suk, pravnuk Antonína Dvořáka,  zemřel  7. července 2011. Pochován je na Vyšehradě; pamětní deska, připomínající Josefa Suka byla odhalena v Sukově sále 29.11.2011.

Mistr Josef Suk

Novinky e-mailem

Vyhledávání