Narodil se 8. 8.1929 v Praze a zemřel 7. 7. 2011 rovněž v Praze.
Byl vnukem hudebního skladatele Josefa Suka (1874-1935) a pravnukem Antonína Dvořáka (1841-1904). Studoval houslovou hru na pražské konservatoři u Jaroslava Kociána. Zaměřil se jak na sólovou uměleckou dráhu (od roku 1954), tak na působení v komorních tělesech. V roce 1951 založil Sukovo trio (J. Suk, J. Panenka, J. Chuchro), v roce 1974 při 100. výročí narození J. Suka staršího založil Sukův komorní orchestr. Jako violista působil od roku 1973.
Se sólovými koncerty vystupoval v mnoha zemích světa, zejména v USA, v Kanadě a v Japonsku. Hrál pod předními světovými dirigenty, k nimž ho poutalo osobní přátelství. Během své umělecké dráhy získal řadu významných ocenění
1963 Státní cena
1970 Zasloužilý umělec
1972 Edisonova cena
1974 Cena Mozartovy společnosti ve Vídni
1976 Cena Supraphonu
1977 Národní umělec, Zlatá deska Nippon, Zlatá deska Columbia, Zlatá deska Lotos
1978 Zlatá deska Supraphonu
1990 Čestné občanství v obci Křečovice
1992 Čestný člen Nadace Štiřín
1995 Čestné členství Společnosti Bohuslava Martinů
1999 Jubilejní platinová deska Supraphonu
První čestný člen Mezinárodní společnosti Antonína Dvořáka
Státní vyznamenání a medaile „Za zásluhy I. stupně“ (28. 10.1999 udělil president Havel)
2001 Cena Antonína Dvořáka Masarykovy akademie umění
2002 Rytíř Čestné legie Francouzské republiky (5. 4. 2002 udělil president Jacques Chirac)
2003 Čestný doktorát Akademie muzických umění v Praze (13. 6. 2003)
2004 Cena Společnosti pro vědu a umění (10. 6. 2004)
2005 Čestný občan městské části Praha 2 (28. 4. 2005)
6x Grand Prix du disque Academie Charles Cros, Paris, France
O svém vztahu ke Štiřínu Mistr Josef Suk napsal: „Zámek Štiřín miluji a musím přiznat, že tato láska vznikla na první pohled. Šťastnou náhodou jsem měl natočit na zámku pro televizi Humoresku od mého slavného praděda Antonína Dvořáka. Byla to tedy Dvořákova hudba, která mě přivedla do Štiřína… V květnu 2012 na vzpomínkových oslavách Sukova „klanu“ v Křečovicích připomněl Antonín Matzner mj.: „Příslušnost k dvořákovské dynastii nebyla ovšem pro Mistra Suka jen darem shůry, nýbrž v doslovném slova smyslu také tvrdou řeholí. Předurčila ho až k asketické sebekázni, které musel podřídit veškerý svůj život. Kdykoli se v některých jeho klíčových okamžicích ocitl před osudovými rozhodnutími, musel na rozdíl od svých mnoha kolegů vážit také pouta rodinné tradice a úlohu, kterou dvořákovsko-sukovský klan sehrál v české hudbě. A to navzdory nejrůznějším lukrativním nabídkám k trvalému působení v zahraničí. Bezděčně jsem se tak dostal až k lidskému rozměru mnohostranné Sukovy osobnosti. Ostatně nejenom jako umělci byli výjimečnými lidmi Antonín Dvořák i skladatel Josef Suk. Obdobně s láskou a obdivem mluvil často o svých oblíbených hudebních partnerech i Mistr Suk. V jeho očích byli jím favorizovaní dirigenti Sawallisch, Ančerl, Šejna, Smetáček, Neumann, ale i mladší kolegové Libor Pešek nebo Jiří Bělohlávek „krásnými lidmi“. Samozřejmě, že do tohoto exklusivního klubu patřili klavíristé Josef Hála a Rudolf Firkušný a cembalistka Zuzana Růžičková. Charakteristika „krásný člověk“ platila ovšem i pro samotného Mistra Josefa Suka. Při vší výjimečnosti osobnosti, umění a poctách, kterých se mu hojně dostávalo v celém světě, žil se svou ženou Marií docela normálním životem. Rád se smál a takového si ho uchováme i ve svých srdcích.“
A Jitka Slavíková při stejné příležitosti napsala: „ Tradiční slavnost Sukovy Křečovice je pořádána již od roku 1947. V posledních dvou desetiletích se stala i nedílnou součástí Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Hlavním protagonistou a zároveň i magnetem byl především houslový virtuóz Josef Suk.... I poté, kdy se s aktivní profesionální dráhou rozloučil, působil dále v oblíbených cyklech Sukův hudební Štiřín, ve výjimečném projektu „Josef Suk uvádí mladé talenty“… Pražské jaro věnovalo slavnostní závěrečný koncert v roce 2012 památce Mistra Josefa Suka, umělce, který se již za svého života stal v pravém slova smyslu legendou, respektovanou a obdivovanou na celém světě. Na koncertech Pražského jara vystoupil od roku 1955 více než osmdesátkrát, v letech 2000-2005 byl presidentem festivalu a předsedou jeho umělecké rady. Vzdejme poctu umělci, jemuž vděčíme za neopakovatelné magické svátky hudby.“
Vedle úžasné osmnáctileté série koncertů v rámci Sukova hudebního Štiřína je Mistr Suk nesmazatelně zapsán v myslích a duších štiřínských svým razantním vystoupením na obhajobu nespravedlivě odvolaného Václava Hrubého v roce 1999 a svou angažovaností a odvahou v boji za pravdu a spravedlnost v této kause.
Vřelý vztah Mistra Suka ke Štiřínu i k osobě Václava Hrubého byl přerušen až Mistrovým úmrtím.
(Převzato z publikace: V.Větvička, V.Hrubý: Jakou cenu má Rozkvetlý Štiřín.- Aventinum, Praha 2013)